Vyhledat
  • David Surý

Práce na dálku a její možné formy

Práce na dálku (teleworking) není v západní Evropě či Severní Americe novým fenoménem. Za prvními formálními iniciativami zavádění práce na dálku stáli především společnosti v softwarovém průmyslu. Důvodem byly především potřeby žen/matek, jež se potřebovaly starat o své děti. Zcela jistě bychom našli v historii České republiky momenty, kdy si zaměstnanci práci nosili domů. (Drobné opravy či zakázková výroba v textilním průmyslu. Nešlo však v žádném případě o koncepční postup práce na dálku, tak jak ji budeme rozvíjet na dalších řádcích tohoto textu.)


Užitek z práce mají jedinci vyšší, pokud forma výkonu práce a zapojení na produktu nebude přinášet újmu, nebo újma, která je prací způsobena, je nahrazena vyššími přínosy. Logickou snahou je eliminovat újmu, kterou zmiňuje Misess. Práce na dálku tak můžeme chápat jako snahu jedinců, eliminovat či vyrovnávat nevýhody běžného pracovního dne. Práce na dálku, díky svému důvodu vzniku a kontextu, který jí bývá přisuzován, by tak měla být nahlížena taktéž optikou praxeologie, kde jednání zaměstnanců, kteří prosazují a vyžadují práci na dálku, je nanejvýš logickými kroky vedoucími k většímu uspokojení a sladění osobních potřeb – a zároveň organizačních možností podniku.


Celou dobu je možné sledovat snahy lidí dosahovat více volného času. Nyní však dochází ke stírání rozdílu mezi prací a volným časem. „Dělám, co mě baví.“ V případě teleworkingu také narážíme na 1) snahu po získávání větších možností při organizaci pracovního dne, 2) snahy pracovníků získat více volného času (času, po který nemusí pracovníci pracovat). Již dnes se však ukazuje, že někteří jedinci si stěžují na stírání rozdílů mezi prací a volným časem, kdy tito jedinci nejsou schopni nebo se jim nedaří rozlišovat pracovní a nepracovaní dobu. V mnoha ohledech je práce na dálku symbolem nedávných změn, tedy v povaze práce samotné, a našich představách o práci a pracovišti (Nilles, 1994, Olson a Primps, 1984). Strukturální změny v sociologii práce, se projevily na pracovištích, které byly vytvářeny zavedením nového způsobu komunikace u manažerů (Watson, 2008). Tyto inovace, jako je například možnost synchronní a asynchronní komunikace za nízkou cenu (např. přes internet), vytváří obrovské změny na poli pracovního místa, pracovních zkušeností, sdílení informací a vzorů komunikace (Dupuy, 2011). Jedním z nejviditelnějších příkladů je snížená závislost na řízení na základě face-to-face komunikace. V literatuře se pak můžeme setkávat s tvrzením (Dupuy, 2011), že změna komunikace vedla k vnímané ztrátě kontroly ze strany manažerů a možnostem zasahovat do činnosti pracovníků. Skutečné změny pak v organizaci přichází až se zaváděním nových metod řízení, které narušují manažerskou kulturu a klasický styl řízení.


V literatuře se můžeme setkat s několika pojmy, které definují práci na dálku v odlišných souvislostech, lze je ovšem všechny zařadit do kategorie práce na dálku v nejširším slova smyslu.

Jaké jsou formy práce na dálku?


Home Telework – také můžeme najít častý termín, který v českách inzertních serverech najdeme pod pojmem home-office. Je to tradiční forma práce na dálku, kdy zaměstnanec vykonává činnosti pomocí komunikačních a IT technologií. Není důležité, zda je práce vykonávána na plný nebo částečný úvazek nebo se jedná o zaměstnance pracujícího jako osoby samostatně výdělečně činné. Podskupinou pracovníků jsou mixed workers, Jsou to pracovníci, kteří nepracují celý den z domu, ale část pracovního týdne pracují z domu a část pracovního týdne pracují z kanceláře.


Telecottages – dříve sem patřili spíše internetové kavárny, které splňovali definici více počítačů, které poskytují připojení na internet. Dnes sem spadají spíše co-workingové centra, které poskytují dostatečný prostor, servis a všechny související služby, pro krátkodobé využívaní prostor pro meetingy, prezentace školení nebo samotný výkon práce.


Kočovní pracovníci jsou tzv. nomádi nebo non-home-workers – zde spadají především pracovníci, kteří jsou mobilní. Neprobudí se ve stejný den se stejným šálkem kávy, nevyvenčí psa. Jejich doménou je pohyb a mobilita nejen státu, ale pracují takřka všude. Důvodů může být více: práce nebo životní styl. V případě nutnosti cestovat z důvodu pracovní náplně, jedná se o pozice jako technický konzultant staveb, zařízení výroby, kontroloři, inspektoři atd. Fyzicky nepotřebují křeslo a stůl, poněvadž výkon jejich práce je závislí na práci mimo sídlo zaměstnavatele.

Vzdálené kanceláře: firmy a organizace reorganizují své činnosti napříč prostorem. V některých případech jde o přímo centralizaci činností i lidských zdrojů. V jiných se však mohou zaměřit na redesign služeb s využitím informačních a komunikačních technologií. Jedná se například o decentralizaci činností, které probíhali v minulosti pouze v sídle organizace. Týká se to například call center, virtuálních asistentek atd.


21 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše